Kde, kam a co aneb Zpocenej vorvaň žvaní...

Je pár minut po půl jedenácté a já se v ještě pyžamu povaluji na gauči. Mám trochu kašel, rýmu, a i když teploměr ukazuje v domě něco kolem 20 stupňů (které se dají, na rozdíl od teploty venku, v klidu přežít), já si připadám, jako bych právě ležela na sluncem rozpálené poušti. Ano, takto trávím svůj poslední víkend letošního školního roku. A protože nechci stále myslet na to, že mám trošku teplotu a pár virů v těle, píšu tento článek. A o čem bude? Moc dobře vím, že jsem teď trochu upustila od hlavní náplně blogu (ale stále plno nápadů naleznete na staré adrese zde), přičemž bych se mohla trochu vymlouvat, že hlavním důvodem je právě probíhající přesun a přestavba blogu, jenže po pravdě nemám buď chuť, nebo čas.

Představa, že si teď na svých slabých nožkách dojdu do kuchyně pro nůžky, lepidlo a pastelky a budu přemlouvat své mozkové závity, aby vymyslely nějaký skvělý plán, je opravdu hrozivá. Takže nakonec budu psát článek o tom, o čem jsem psát rozhodně nikdy nechtěla. A o čem tedy? Překvapivě o všem. O tom, kde jsem se byla tento rok podívat a kam se podívám. Třeba později taky o tom, co jím (i když takový článek už jednou vyšel a já sklidila jen výsměch spolu s opovržením, proč se stravuji zdravě, když mi je teprve -náct, a že jsem asi úplně na hlavu.).... Dělejte, že vás článek baví ( a třeba opravdu jo). Předstírejte, že si myslíte, že umím psát (haha). Nebo jednoduše nedělejte nic, jen si představujte toho nechutně zpoceného vorvaně, který právě píše tento článek. Příjemnou zábavu!

No nic. Opravdu jsem vám chtěla popsat můj květnový výlet po Rakousku, Německu, Švýcarsku a částečně Francii (ze které jsem měla možnost poznat akorát hotel F1 a místní obchoďák Casino), ale nějak mě to unudilo. Proto tento bezvýznamný odstavec využiji jako reklamu pro svoji spolužačku, částečně kamarádku a amatérskou blogerku (za tento název mi určitě poděkuje..), která se marně snažila popsat jednotlivé dny v těchto malebných zemích, plných přírody a útulných horských chatiček pod mohutnými skalami. Její blog najdete pod názvem "by Eva", avšak nejspíš kvůli její lenosti se teprve dokopala k dnu druhému z těch pěti dní zde strávených.

Strašně se těším, až přijde ten den, kdy za okýnky autobusu spatřím moře, rozpálenou pláž a veselé lidi! Dnešní rok se tak nějak nese ve znamení písmene "eš"- nejprve Švýcarsko, no a konečně Španělsko! Do Španělska jsem se vždycky chtěla podívat (nejen díky tomu, že bych zde mohla náhodou potkat Messiho..)! Jsem hrozně zvědavá, navíc je to poprvé, co jsme ubytovaní v hotelu. Ano, čtete dobře, poprvé. Přijde mi to totiž hrozně nóbl. Zatím jsme přežívali v apartmánech, dokonce jsme si i sami vařili, takže jsme na nikom nebyli závislí, což je hrozně fajn, a tudíž si letos poprvé užijeme, jaké to je u moře dodržovat pravidelnou stravu, tj. snídaně,oběd a večeře a to řádně u stolu ve slušném oblečení, nikoli na pláži a v plavkách. A samozřejmě se těším na jídlo, až okusím pravé španělské speciality a spoustu místního ovoce!

Malé španělské Las Vegas

A teď se nenápadně dostávám k další kapitole, jež se nazývá....

Ano, ano! Rozhodně to nebude odstaveček, kde vám budu vypisovat,co, kdy, jak, s kým, proč, za kolik jím, protože by pár holek (a možná i kluků) z blogových skupin padli na hlavu, kdyby zjistili, že si občas ráda dopřeju čokoládovou tyčinku plnou palmovýho tuku, že někdy používám bílý cukr, nikoli Flavdrops, stévii a bůhvíco..Spíš vám chci napsat, na čem úplně ujíždím a může to inspirovat ty lidi, co za a) jsou mlsní jak kocouři a za b) právě hubnou do plavek!

Před dávnými lety jsme domů koupili při lídlovském americkém týdnu arašídové máslo. Byl to takový hnus, že jsme ho zcela plné za chvilku vyhodili (ekologové, prosím, tyhle řádky přeskočte, protože se jedná o plýtvání potravinami). Letos se na mě arašídové máslo valilo ze všech stran, ať už z Instagramu, kde snídaně úplně každičkého člověka tuto pochutiny obsahovala, tak z výloh obchodů, plakátů,že na mě vyskočilo, i když jsem šla v noci na záchod. A tak jsem si ho k narozeninám koupila. Plna očekávání jsem ho hned po po příchodu domů otevřela a ochutnala. V tu ránu jsem pochopila, proč jsme ho tedy vyhodili. Chutnalo to strašně. Avšak po dalších lžičkách mi to natolik zachutnalo, že jsem se na něm stala závislá...a nejen já! I moje snídaně. Navíc má tohle máslo kromě skvělé chuti i bezkonkurenční složení- pouze arašídy, nic víc! Žádný palmový tuk, žádná sůl, nic!

Nikomu nebudu nic nalhávat, její smrad je příšerný a chuť není úplně něco famózního, mnohem více mi chutná syrová, ta, kterou máme na zahrádce. Nicméně její účinky jsou ohromující!

Obyčejné "bombusky", proteinové "bombusky", Lifebar....Upřímně jsem stala na proteinové "bombuse" s kakaovými boby závislá. Složení skvělé, pouze datle, rýžový protein, kakaové boby a raw kakao! Rychle zasytí a ještě výtečně chutnají. Bohužel jsem se včera od svých spolužaček dozvěděla, že chutnají jako psí žrádlo. Hold nevědí, co je dobré. Ono když spráskáte housku, hrášek a čokoládu, kdo by se z toho pak nepoto..

Ty nesmí nikde chybět! Nebo rýžové, sójové, pohankové? Beru všechny!

Já a kokosová voda, to je kapitola sama o sobě. Osobně doporučuji tuto, O'GO COCO, která je opravdu stoprocentní z thajských kokosáků :-D.

A konečně poslední! Nejlepší na konec!! Přiznávám, že už mě tento článek přestal trošku bavit, takže se zkusím uvolnit a dopsat, proč tak moc miluju Matcha tea. Obecně piji jenom vodu nebo zelený čaj, takže Matcha, jako 100% zelený čaj je jasnou volbou. Má skvělou chuť, odpornou brčálovou barvu, doplňuje energii (takže pro vysokoškoláky- funguje stejně jako Redbull nebo káva :-D) a vůbec, představuje pro mě to nejlepší, co člověk může vypít. Po zalití vodou se musí buď našlehat, nebo "šejkrovat". Bohužel mi právě došly zásoby, tudíž o něm mohu pouze psát.

Takže jsem vám přestavila svých TOP 6 "papáníček" a znavilo mě to natolik, jako bych v té poušti, kterou jsem zmiňovala na začátku, běžela. Doufám, že se dám brzy do kupy a nebudu vymýšlet takové hovadiny, abych mohla přidat nějaké pořádné DIY.

Mějte se krásně (jinak to snad ani nejde..)